Špatně odřezaná větev u hrušně

Chyby v řezu stromů – proč neodřezávat velké větve?

Tak takhle ▲ ne, přátelé. 

Řezné rány na stromech by měly být vždy co nejmenší. A když říkám nejmenší, tak tím myslím skutečně malé – do ⌀ 5 cm.

Každou větší ranou riskujete, že ji strom nezahojí a uhyne na její následky dřív, než by musel.

Jak stromy hojí rány

Pokud stromu odřežeme větev, vystavíme místo okamžitě sporům hub a jiným patogenům. Nic žádoucího.

Proto jakmile strom zjistí, že je poškozený, nastartuje obrannou reakci (fun fact = bříza to zjistí za 1-2 dny, zatímco dub už za 2-3 minuty 😮).

Když to zjednoduším, tak strom aktivuje a postaví několik obranných valů, které mají nepřítele zpomalit, zastavit a uzavřít tak, aby nemohl pokračovat v napadání zdravých částí stromu.

Například jako první ucpe vodivá pletiva nad a pod ranou. Nebo změní chemické složení buněk v dřeňových paprscích tak, aby byly pro patogeny toxické… Nechci zacházet do detailů, ale je to fascinující proces (více o něm viz kompartmentalizace a model CODIT).

Součástí hojení je i růst kalusu po obvodu rány.

Rána po odřezané větvi začíná zarůstat kalusem. Za 2-3 roky kalus ránu zcela zakryje.

Proč je velikost rány tak důležitá?

Často se říká, že rány jsou vstupní branou pro patogeny.

Ano, ale problém spočívá spíš v tom, že otevřená rána je vystavena kyslíku a houby potřebují ke svému rozvoji kyslík. Proto je tak důležité, aby strom ránu rychle zavalil kalusem a zabránil přístupu kyslíku.

Hrušeň s příliš velkou řeznou ranou a vznikající dutnou.

Pokud je rána příliš velká, strom to nestihne. Dřív začne vyhnívat zevnitř jako na fotografii výše, než aby ránu překryl. Zraněný a oslabený zůstane do konce života.

Jak velké větve můžete uřezat?

Ovocné stromy patří ke stromům, které se infekci brání špatně (odborně řečeno špatně kompartmentalizují). Proto jsou následující čísla maximum, které si dovolit:

  • peckoviny a mandloně – 3 cm (maximálně 5 cm)
  • jádroviny – 5 cm (maximálně 10 cm)

Čím je strom starší a v horší kondici, tím by ran mělo být méně a měly být být menší. 

Zásadní také je, uřezat větev správně = nenechat pahýl, ani neřezat moc hluboko. Správné je řezat metodou na tzv. větevní kroužek (nebo větevní límeček, jsou to totožné pojmy).

A uřezat ji nejlépe v předjaří. Stromům roste kalus nejvíce v první půlce vegetace, je proto šance, že do příští zimy se část rány zavalí.

Správně odřezaná větev na větevní kroužek/větevní límeček.

Zázraky se dějí, ale jen výjimečně

Občas se ke mě dostane příhoda, že někdo velké větve odřezal a stromu to nevadí. Říkají: “Dal to. Žije dál.”

Otázkou je, jak dlouho? Jeden rok, pět let, padesát?

Fatální následky velkých řezných ran se nikdy neprojeví okamžitě. Boj stromu s potenciální infekcí může trvat roky. Třešeňdole na fotografii svůj boj prohrála.

Rána na třešni, přes kterou do stromu pronikla hniloba.

Proto když k vám přijedu na řez stromů, nikdy nebudu odstraňovat velké (natožpak kosterní) větve. Nerada bych vašim stromům zkrátila život. 😉

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *